Mě tedy mrtvoly nesmrděli ani jsem je jaksi necítil. Pokud tedy ovšem člověk zemřel přirozenou smrtí. V opačném případě to byla docela síla. Takový nasládlý puch. Ale bylo zajímavé sledovat jak se kácí spolužačky při "odlupnutí" lebeně. Všechny jsem je nepochytal, ale některé další spolužačky byli odolnější takže POHODA.

Potkají se dvě blondýnky: "Kam jdeš?" "Jdu navštívit manžela do nemocnice. Je tam od včerejška, nějak ho bolelo na prsou." "A dneska už je mu lépe?" "Asi jo, protože už má jenom něco s patama." "S patama? Jak jsi na to přišla?" "No, když jsem tam ráno volala, tak mi řekli, že je na patologii."

Také si myslím, že je to zajímavý rozhovor, patolog, nahání mi toto povolání hrůzu, smutek, ale n druhou stranu jsou to lidé, kteří pomáhají doktorům, kteří mohou určit diagnozu a pomoci pacientovi.

Zajímavý rozhovor. S tím zápachem mám podobnou zkušenost, akorát byla po návštěvě krematoria.

Otec nebo bratr paní doktorky?

jako mladik (tehdy jeste neexistovaly cipove vstupni karty) jsem se nechal od kamose-studenta mediciny propasovat na cviceni do pitevny. Medici byli vuci me velmi vstricni a nechali me i trochu zapitvat sval stehenni - malem jsem prerizl nerv, coz by dle jejich slov byl pruser. Take jsem drzel v rukou uriznutou hlavu, ale po tech letech v nalevu uz bylo tezke rozeznat podobu tvare. Ted zpetne se vuci byvalemu majiteli hlavy citim trochu provinile. Nicmene to byla pro me velmi zajimava zkusenost. Dnes uz by me to nezajimalo.

Nezvykla bych si zcela jistě, pro mne o důvod víc uznávat práci patologů... Pěkně napsané

konečně něco zajímavého.

Dík za objasnění činnosti patologa a hluboká poklona.

Napsal jste to za mne. Děkuji.

Zajimavosti je, proc laikovi neni patologicko-anatomicka pitva, nebo rekneme anatomicka, prakticky pristupna. Zda se, ze pravne tomu nic nebrani.

Návštěva pitevny během studia byl jeden z nejhorších zážitků ze zdravotnictví. Krom urputnýho zápachu, který mi utkvěl v chřípí a ještě po třech dnech jsem ho cítila, mi v paměti utkvělo příšeří na chodbě u vstupu na pitevnu, a několik předpřipravených mrtvol v různém stavu s upilovanou lebeční kostí jako pokličkou, a naprosto šílené zacházení s mrtvými těly od zřízenců...Zvuk pilky....Svačinu doktora na stole, zády u pitevního stolu nevyjímaje. Nikdy na to nezapomenu. Nejméně mi vadil průběh určité pitvy s výkladem lékařky, kdy jsme se zatajeným dechem sledovali to, co jsme doposud viděli jen na fotkách v učebnici Patologie...Pamatuju si, jak jsme se spolužáky vyšli ven a z areálu, a koupili si u stánku hamburgry, které ovšem bez vyjímky nejdéle po jednom kousnutí skončily v koši....Po škole jsem jezdila na záchrance a viděla spoustu věcí, ale pitevnu nevymažu...

Cha, to jste asi nikdy nebyla na brigádě v kravíně a prasečáku v JZD.